čtvrtek 29. prosince 2016

Láska, vzdálenost a modrý ptáček

Na konci srpna jsem na twitteru odpověděla jedné zrzavé holce na tweet o mém oblíbeném seriálu. Nikdo ho v mém okolí nesledoval a ona ho zrovna měla rozkoukaný a byla z něj nadšená. Byla jsem šťastná, že se můžu o tom s někým bavit, tak jsme si pravidelně tweetovaly. Pak jsme si začaly psát. Pořád. Byla jsem čerstvě nastěhovaná v Praze, nikoho jsem neznala a tak jsem veškerý volný čas trávila psaním s ní. Nejdřív to bylo takové nesmělé oťukávání. Hodně vtipkování, protože máme stejně černý smysl pro humor, malinko flirtování z její strany, které brzo přešlo, protože se mnou nejde flirtovat a hodně seznamování. Pak to přestalo být seznamování, ale začalo to být sbližování. Ovšem celé to bylo obestřené hraním. Soupeřily jsme v hodně věcech, pošťuchovaly se, vytahovaly se. A pak jednou v noci jsem jí napsala, že mám pocit, že má starost o moje emoce a ona mi v legraci odpověděla, že se mi to jen zdá, že takových věcí jako starost není schopná. A já se rozplakala. Tak jsem v jednu ráno v tom svém napolo vybaveném pokoji, pár hodin předtím než jsem měla odjíždět na seznamovák se školou, seděla na posteli a plakala, protože mi došlo, že jsem se zamilovala. Plakala jsem zaprvé, protože jsem se nechtěla zamilovat. Já jsem člověk co jakoukoliv citovou závislost na jiném člověku nese poněkud těžce. Plakala jsem, protože jsem si připadala hloupě, že jsem se zamilovala do holky, kterou jsem nikdy neviděla, v životě s ní nemluvila a znám ji asi dva týdny. Plakala jsem, protože jsem předtím byla pět let sama a všechny mé zamilování a pseudovztahy předtím dopadly katastrofálně. Tak jsem se rozhodla, tak jako řeším všechno svoje citové problémy, že jí přestanu psát. Prostě ji budu ignorovat a moje emoce změní.
Po probuzení jsem jí samozřejmě napsala. A nepřestala jsem jí psát dodnes. Asi týden potom jsme spolu začaly chodit. A asi až měsíc potom jsme se viděly poprvé naživo, protože každá žijeme v jiných koutech naší republiky. Jezdíme za sebou pravidelně, ale stále se náš vztah odehrává primárně na internetu. Někdy to je těžké. Někdy se cítím sama. Ale někteří lidé za to stojí.

Žádné komentáře:

Okomentovat